č. 1336/2007 Sb. NSS, Azyl: zastavení řízení o udělení azylu; překážka vycestování (zásada non-refoulement)
č. 1336/2007 Sb. NSS
Azyl: zastavení řízení o udělení azylu; překážka vycestování (zásada non-refoulement)
k čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, vyhlášené pod č. 208/1993 Sb. (v textu též „Ženevská úmluva“)
k § 25 písm. g), § 28 a § 91 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 57/2005 Sb.*)
I. Výrok o tom, zda se na cizince vztahuje či nevztahuje překážka vycestování (§ 91 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu), uvede Ministerstvo vnitra ve svém rozhodnutí tehdy, jestliže rozhoduje o neudělení nebo odnětí azylu (§ 28 téhož zákona).
II. Vyžadují-li to skutkové okolnosti případu a žadatel o azyl předložil ve správním řízení dostatečně přesvědčivé důkazy o reálném ohrožení života v zemi původu, je třeba jeho situaci vyhodnotit a zvážit, zda se na něho vztahuje překážka vycestování i v případě vydání rozhodnutí o zastavení řízení (§25 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu), a to s ohledem na aplikační přednost mezinárodního závazku České republiky plynoucího z čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (zásada non-refoulement) před vnitrostátní právní úpravou.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2007, čj. 9 Azs 23/2007-64)
Prejudikatura: srov. č. 721/2005 Sb. NSS.
Věc: Hafíz E. (Afghánistán) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný dne 5. 8. 2005 zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany (dříve azylu) žalobci podle § 25 písm. g) zákona o azylu.
Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou u Městského soudu v Praze, který žalobu dne 31. 5. 2006 zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že námitka žalobce nesměřovala proti výroku o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 25 písm. g) zákona o azylu, ale byla namířena pouze proti tomu, že žalovaný nerozhodl o překážce vycestování podle § 91 citovaného zákona. Soud v tomto ohledu sdílel stanovisko žalovaného, že se jedná o procesní rozhodnutí, v němž se neřeší otázka splnění či nesplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany, a není tak nutno posuzovat ani otázku překážek vycestování.
Proti uvedenému rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, ve které zejména tvrdil, že žalovaný v předcházejícím řízení porušil § 28 zákona o azylu, neboť rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany, neuvedl však, zda se na stěžovatele vztahuje překážka vycestování. Podle názoru stěžovatele nelze akceptovat argument, že aplikace § 91 zákona o azylu se váže na ustanovení § 12 téhož zákona, protože taková úvaha v zákoně o azylu ani jiném právním předpisu nemá oporu a je nutno ji pro nezákonnost odmítnout. Ustanovení § 28 žádný odkaz k § 12 neobsahuje, a je proto nutné o překážkách vycestování rozhodnout i v případě, že mezinárodní ochranu nelze udělit. Toto ustanovení má zajistit konformitu jednání České republiky s mezinárodními smlouvami, jimiž je vázána, ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky. Správní orgán je tak povinen rozhodnout o překážkách vycestování i v případě, kdy rozhodne o neudělení mezinárodní ochrany, protože pouze tak je…
